Cesta k Orry

Když jsme si měli pořizovat Orrynku,tak jsem ani tak nadšená nebyla,byla jsem ráda že máme štěňtko,ale pořizoval si ho taťka,i se na ní byl dívat beze mě :o) A tak když malá černá 8mi týdenní kulička přišla na hotel,nic zajímavého jsem v ní neviděla.Pořád se rochnila v kýblu s vodou nebo někde ležela sama,všichni si hladili Grace a tak já si hladila i ji.Vymysleli jsme jí jméno podle její barvy stužky-Orange a z toho se to zkomolilo na Orry,Orrča :o)

Malá rostla jako z vody a mě čím dál víc uchvacovala jak moc je svá a úžasná.Aportama by se unosila a pořád musí mít něco v hubě,držela se pořád při nás,avšak pejsci ji moc nezajímali,ani teď ne.A tak jsem ji měla víc a víc ráda a pořád s ní něco vymýšlela :o)

Až jednou v zimě přišel taťka s tím,jestli bych chtěla Orrču pro sebe na výcvik :o) Bydlela ale na hotelu a tak bych musela dojíždet.Byla jsem moc ráda,za Orrynkou jsem začla jezdit jak často jsem jen mohla a ona mě měla víc a víc ráda a víc a víc jí to šlo ;o)

No jenže pak na jaře,bylo to po pobytu na Morávce, už jsem si ji vzala k sobě,nejdřív jen přes týden a pak už se to protáhlo tak,že ji mám doma už pořád a všem nám to vyhovuje :o) Mám tě ráda princezno!! :*

I zde bych chtěla poděkovat chovatelce Alžbětě Vrublové,která je výborná chovatelka a zároveň člověk.Neustále vymýšlí nějaké výlety a kontroluje své vrhy :) Jsem za takovouhle chovatelku opravdu ráda a jiní by si z ní měli brát příklad :o)